Příběh jednoho domu - byt 213
„Táto, pojď už domů!“ zavolala paní Věra otevřenými dveřmi na terasu.
„Mně je tady dobře,“ ozvalo se v odpověď.
„Nastydneš se,“ trvala na svém popuzená choť, „ a pak mi tady budeš skuhrat, že ti je špatně, jako bych to neznala.“
„Ale no tak,“ chlácholil svou ženu pan Jiří, „tak mi to dopřej.“
„Co ti jako mám dopřát?,“ vyšla Věra dveřmi na terasu. „Co ti tu připadá tak úžasné?“
„Tohle všechno,“ pokynul pan Jiří hlavou. „Čerstvý vzduch, klid, koukám do korun stromů, nad hlavou mi zpívají ptáci. Mé oblíbené houpací křeslo, které mi slouží už čtyřicet let.“
„No vidíš,“ zasmála se Věra, „a to se ti sem nechtělo stěhovat. Co mi dalo práce, než jsem tě přesvědčila, abychom náš velký byt prodali a koupili si menší blíž k dětem.“
„No jo, protože je lepší vyhořet, než se stěhovat,“ zabručel Jiří a lokl si piva z láhve, kterou měl před sebou na stolku. „Zvlášť s tolika krámy, co sis přitáhla. Já bych to všechno vyházel.“
„To přeháníš, všechno se nám krásně vešlo do sklepa. V bytě máme jenom to, co potřebujeme.“
„Spíš to, co potřebuješ ty,“ upřesnil Jiří, ale nijak zlostně, spíš s humorem a proto, že se to od něj čekalo. „Ty bys věcmi, které nutně potřebuješ, zaplnila zámek v Ratibořicích.“
„Na zámku bych teda bydlet nechtěla,“ zasmála se Věra, „ kdo by to všechno uklízel? Stačí tenhle byt, ten je akorát takový, jaký potřebujeme. Všechno mám na dosah, od plotny vidím na terasu, vyluxováno mám za chvilku, nic nám tu nechybí.“
„Když mluvíš o té plotně,“ zeptal se Jiří, „co to tu voní?“
„Šmarjá, večeře,“ vyjekla paní Věra a odběhla dovnitř. Jiří spokojeně zavřel oči, dal si ruce v týl a pohodlně se opřel. V této pozici setrval několik minut, než se znovu ozval hlas jeho ženy:
„Budeš chtít to jídlo ven?“
Jiří se zvedl z křesla. „Ne, najíme se spolu vevnitř.“
Během jídla nemluvili. Až když Věra sklízela ze stolu a chystala se dát nádobí do myčky, řekl Jiří:
„Bylo to moc dobré, děkuju,“ a pohladil svou choť po ruce.
„To nestojí za řeč,“ zlehčovala Věra své zásluhy, ale bylo vidět, že má radost. „Dáš si ještě jedno pivo?“